Co vše může prozradit pracovní výstup na Lysou

Nestojím o násilí, o tlak větší než je nutný, spíše o zdravé a správným směrem vynaložené úsilí, pravou ze srdce jdoucí motivací, vše pod vedením intuičním.  

A jak zpětně hodnotím krkolomný (v první fázi) výstup na Lysou horu?

Opět se potvrdilo, tj. především, že moje cesta je prostě jiná, že nejdu cestou většiny, že se ke mě přidávají často i ldé, kteří jsou taky trochu něčím jiní, dále že jdu  jinudy,  když cítím, že je to potřeba. 

Cestou se ukázalo, že na rozdíl od ostatních potřebuji v jinou dobu čas na odpočinek, že hledám jinou, ne tak krkolomnou cestu, a tím že mám prostor vidět jiné, no a  že dosáhnu vrcholu stejné hory, byť o něco později než ostatní. Ostatně plahočit se přímo do kopce, to pro mě fakt není. Chůze lehkým krokem je daleko příjemnější.  

Na Lysou přicházeli podivní lidé, ťukající rytmicky hůlkami o zem, někteří skoro v baletním úboru, s upřeným pohledem a velmi rychlým krokem. Důvody, které ženou lidi do kopců jsou asi hodně různé.  Cestou jsem potkala také matku nesoucí na bříšku miminko, na zádech velkou krosnu a před sebou popohánějící do kopce odhadem tříletého synka. Odhodlaně a neúprosně se rvala krkolomnou stezkou. Jaká to síla popoháněla tuto ženu a právě totou náročnou stezkou do kopce?  

V každém případě na druhý den jsem zhodnotila pracovní výstup na Lysou asi takto: 

"Tak nějak mi dochází, že tento rok bude dalším hodně náročným rokem, že mám tedy jistou schopnost vydat se i s jedinci vlastní cestou, že ostatní toto už začínají přijímat, že dokonce někdo se mnou může jít po určitý čas, a pak se zase  může přidat k většině."

To vše mi příjde velmi pozitivní, i přesto, že mě čeká notný kus "hezky strmě do kopce."