Děj tvorby? To je něco jako když ...

Zamysleli jste se někdy nad dějem vlastní tvorby? Já dnes, lehce, ano. Zdá se mi, že je to něco, jako když člověk nasedne na kolo v neznámém kraji, vyrazí, prostě jen tak do okolí, a jak tak jede, kouká kolem,  s nabírajícím tempem a lehkým větrem do vlasů myšlenky přicházejí jedna za druhou.

Sečteno a podtrženo, tvůrčí mysl si prostě dělá co chce a kdy chce. 

Včera jsem měla dost barevný den. A jak tak vidím před sebou docela velkou plochu v barokním stylu, vidím na ni klasy obilí. "Ty jo." říkám si a divím se jak to naprosto famózně k sobě jde. Vidím docela velký kruh vytvořený z obilí, a vidím ho dost silně. Sedám do vozu a jedu hledat lán obilí. Nečekám, protože vím, že je čas žní, a tak by se mohlo dost dobře stát, že příští týden už budou lány sklizené. Nasbírám obilí, suché traviny a jedu domů. Jdu do sklepa (po slezsku do pivnice) a co nevidím, roury z pevného kartónu, které sebou tahám jak kočka koťata už dobrých 9 let. Najednou se mi seply souřadnice a já věděla přesně kde a proč a jak.

A výsledek velmi tvůrčího a jistě i duchovního dne Cyrila a Metoděje? 

Úžasná váza složená ze tří komponentů, zdobená lněnou nití určena na obilí a suché traviny bude mít své místečko před barokní stěnou. 

... a co ten kruh z obilí??? Hm... tak to v tuto chvíli fakt netuším. hehe

.....................

7. 7. 2019

... výtvarná komunikace duší pokračuje i dnes. Tentokrát to byl ideální čas na tvorbu detailů a výrobu dalších zajímavých kousků.  viz fotogalerie