Dítě je nemocné, když je ne-mocné aneb "Maminko, neříkej stůl, ale stoleček."

Dnes jsem si přečetla na fb od jedné maminky, která měla na svém klíně malého chlapce, glosu "Krátíme si čas v čekárně na ORL".

V ten okamžik jsem si vybavila velmi bolestné chvíle, kdy moje dcerka, jako malinká holčička, trpěla opakovanými záněty středního ucha. Ten pláč a křik slyším dodnes. Tehdy, je to už bezmála 20 let, se stala v naší rodině tragická událost. Když se na to dívám zpětně vidím, že právě tato událost pohla s mým Životem doslova v základech. Mé srdce se začalo ozývat, poznala jsem také co je obsahem slova "přesahovost", prožívala zcela nové situace, krůček po krůčku se učila naslouchat své intuici. Vůbec to nebylo snadné. Ale zpět k tématu.

První, zcela vědomě prožívanou výchovnou lekcí byla lekce, kterou mi ustědřila moje malá dcerka, v době kdy začala mluvit. Z ničeho nic (chápejme, že z ničeho nic není a že vše má své opodstatnění) mě začala upozorňovat na jistou tvrdost a neúprosnost, kterou jsem zřejmě realizovala svůj život a se kterou jsem komunikovala s ní a samozřejmě i se svým okolím. Ano, ptáte se správně "Jakým způsobem mě upozorňovala?" Naprosto jednoduše. Začala mi říkat např. "Maminko, neříkej stůl, ale říkej stoleček." nebo "Maminko, neříkej kytka, ale říkej kytička." 

VNÍMAVÝ ČTENÁŘ ZAČÍNÁ TUŠIT, JAK VELKÝ DOPAD MĚLO ZAVEDENÍ ZDROBNĚLIN DO SLOVNÍHO VYJÁDŘOVÁNÍ. 

Je nutné podotknout, že doba kterou jsem tehdy prožívala byla něco jako, když se rozjedete z kopce na saních zrovna, když je sníh hodně namrzlý. Absolvovala jsem kurs SRT (práce s kyvadlem), kurs Reiki I. a II., ponořila se do samostudia homeopatické léčby, užívala léčivých účinků hlubších meditací automeditac, malovala, zpívala, začala studovat psychoterapeutickou pražskou fakultu, četla Junga, Fromma, Rogerse, ... hledala, pátrala, stávala se učitelem a žákem v jedné osobě. Jak potřebné informace ke mě přirozeně přicházely, postupně jsem nabyté moudra aplikovala do života. Na své dceři, synovi ale především na sobě, jsem zkoušela, zda a jak tyto alternativní metody fungují. A světě div se, ono to opravdu fungovalo, a báječně. 

Od dob svého dospívání, jsem měla dost velké zdravotní potíže se zády v oblasti bederní páteře. Člověk často šlape kam by zrovna neměl. Mé potíže postupem času nabývaly na síle, což mi značně komplikovalo život. Bývala jsem opakovaně NE-MOCNÁ. Musím zde zmínit jistý bod, OKAMŽIK, bylo to těsně před zmiňovanou tragickou událostí (úmrtí jediného sourozence, bratra), kdy jsem se rozhodla, že nadobro skoncuji s bolestmi zad, s opakovanými angínami a antibiotiky. To tehdy se z teoretika začal stávat doslova praktit a začala budovat základy pro jedinečnou vlastní novou životní filozofii, tzn. lepší životní přístup. Zdrobněliny, na radu malého děvčátka, jsem začala aplikovat do každodenní mluvy,  s čímž jsem si začala uvědomovat skutečný stav věci, drsnotu a nekompromisnost. Účinky byly přímo kouzelné. 

Praxe metody Reiki, kterou jsem používala vždy, když dceru nebo syna bolelo bříško, hlava, při únavě či horečce, prokázala taktéž skvělý efekt. Homeopatická léčba, kterou jsem podávala oběma dětem vždy včas a dle nastudovaných zákonitostí, byla také neobyčejně účinná a to v takové míře, že jsme omezili návštěvy dětstkého lékaře pouze  na povinné preventivní prohlídky. 

Nemohu říct s určitostí co bylo pro moje děti pravým lékem, mohu však s určitostí říct, že vyléčeni byli. Dost možná, že vše dohromady dalo úžasnou léčebnou kůru, která měla ve svém výsledku pozitivní efekt. Díky mé vnímavosti a odhodlání žít ve zdravém těle jsem dcerku zbavla zcela bolestivé ne-moci,  tj. opakovaných závětů středního ucha.

Co říci na závěr? Snad tři skutečnosti. 

Zaprvé - začněte vnímat ne-moci své či svých dětí jinak než doposud, což znamená otevřete se psychosomatickému přístupu k životu, jinými slovy hledejte kořeny, symboliku ne-mocí. (viz Literatura na Cestu )

Zadruhé - připusťte, že děti (jejich život, tudíž i ne-moci) jsou svým způsobem pro vás rodiče darem, a také, že jsou skvělým zrcadlem, čili zrcadlí vaše chování. 

Zatřetí - pozor na rodičovské EGO. Je to jedna z velkých překážek, nepřítel v souvislosti s rozvojem osobnosti dospělého jedince. Ego stojí v cestě především duchovní části, jež je neodmyslitelnou součástí člověka stejně jako tělo či mysl.