Duch tvořivosti aneb co zbylo z adventního věnce

Duch tvořivosti byl dnes citelně blízko.

Hned z rána jsem se dala do rozebírání adventního věnce. Když jsem odmotala drátek, obnažené větvičky se ze slaměného základu lehce uvolnily. nebylo možné si nepovšimnout, jak jsou krásně vytvarované do kruhu. Na to se opravdu nedalo nereagovat.

Tvořivost a kreativita se roztančila,  jako květinová víla. Ve vteřině jsem si připravila lněnou přírodní niť a už trpělivě omotávala  křehoučké smrkové větvičky. Když se mi pod rukama zrodil nový věneček, tu jsem si vzpomněla, že mám v mističce, ještě od podzimu, okvětní lístky slunečnice ze zahrádky, a také z růží, které si občas koupím pro potěšení a zkrášlení mého prostředí. Celou kompozici dotváří stále voňavá kytička levandulí.

Toto jsou chvíle, které miluji a obdivuji zároveň. Vše se děje zcela přirozeně, lehce, čistě,pravdivě.  

Voila /voala), toto vytvořil duch tvořivosti v síle přítomného okamžiku.