Experiment se zdařil aneb všem nevěřícím Tomášům
Prosinec, měsíc zázraků, finále, meta, uzavírání cyklu, nazvěte si tento zvláštní a zcela vyjímečný čas jak je vám libo. Pro mě, mimo vše výše uvedené, je to rovněž doba testu jednoho letního experimentu.
Nic převratného, ale pro současného člověka zřejmě "objevení Ameriky". Když jsem se přestěhovala do rodného kraje Beskyd, uvítala jsem na pozemku keříky rybízu, a v době, kdy jsem pobývala v Praze, jsem zaznamenala informaci ohledně uchovávání čerstvých bobulí rybízu, ale také ostružin, borůvek či malin. A bylo zaděláno na akci.
A protože rybíz krásně dozrával, malou část úrody jsem vyčlenila na jistý experiment. Je zcela jednoduchý. Podmínkou dobře zvládnutého experimentu je mít již při samotném sběru čisté sklenice s uzávěry. Jinými slovy, ovoce sbíráte přímo do sklenice a hned precizně uzavíráte. Nebo nasbíráte menší misku a hned sypete do sklenice a uzavíráte. Tímto je konzervace plodin hotova.
Divíte se, že nepotřebujete cukr ani zavařovací hrnec, energii? NEDIVTE SE! Naši předkové byli moudří.
Sklenici postavte na libovolné místo, možná tmavší. Já měla skleničky celou dobu postavené v kuchyni na pracovní desce linky, a to především proto, že jsem chtěla mít proces experimentu stále před sebou.
Asi tak po dvou týdnech zahájení konzervačního experimentu mě v létě navštívil syn. Dala jsem mu jeden experimentální vzorek, jenže cestou domů se mu v baťohu sklenice zřejmě pootevřela a ... rybízový baťoh byl na světě se slovy: " mami, ten experiment je k ničemu, všechny sklenice můžeš v klidu vyhodit, je to úplně zkvašené,..." volal syn.
Jenže, když se člověk rozhodne pro experiment, neměl by se nechat zmást. "Hm .... " pomyslela jsem si a neudělala jak syn navrhoval. Sklenice dál stály na svém místě. Pravda, několikrát jsem měla tendenci sklenice pootevírat a obsah vyhodit na kompost, ale zaplať pánbůh intuice mi napovídala, "holka, nedělejte to".
A tak se stalo, že právě dnes, podotýkám zcela přirozeně, v tak krásný numerologický vyvážený datum dne a měsíce, nadešla chvíle pravdy. Otevřela jsem jednu ze sklenic a... co se dělo po otevření mi vzalo doslova dech. Ze skleničky se linul zvláštní opar, doprovázený zvláštním sykotem, něco jako když bába čaruje nad kotlem, a když se reakce uklidnila nabrala jsem lžící pár bobulí černého rybízu a vložila do úst. Byla jsem unešena. Není vůbec zkvašený! První co mě napadlo bylo, že když to tedy kvasilo tak to může být dobrý likér, ale není tomu tak. Chutná výborně. Mohu ovoce v pohodě konzumovat přímo, nebo ho použít do koláče, či si z něho uvařit úžasný rybízový čaj.
Těším se, že už brzy si společně se svým synem, dcerou a dalšími blízkými mého srdce,pochutnáme na čaji z rybízu, který málem skončil v kompostu.
Pokud budete i vy chtít vyzkoušet jistý experiment, pamatujte na jednu zásadu! OVOCE MUSÍ BÝT DO SKLENICE VLOŽENÉ BEZPROSTŘEDNĚ PO SESBÍRÁNÍ Z KEŘE (nejpozději do 10 minut po otrhání, nejlépe bezprostředně) A IHNED UZAVŘENÉ VÍČKEM. Proč? Totiž ovoce ihned po otrhání, je schopno v uzavřené nádobce vytvořit specifické klima, něco jako samokonzervovací organická schopnost, která zaručí uchování cenných darů přírody. Nedivte se, že se víčka postupně vypoulí. Tento efekt je naprosto v cajku.
PŘEJI VŠEM KRÁSNÉ VÁNOCE
a
DO NOVÉHO ROKU MNOHO ODVAHY,
ŠTĚSTÍ, LÁSKY, ZDRAVÍ
a PODAŘENÝCH EXPERIMENTŮ.
Ještě, že jsem nedala na nezkušeného mladíka a nechala se vést vlastním selským rozumem, neboť čajík je fakt božííííííííííííííííííííí