Je čas senoseče aneb medi-Taníčko
Říkám si, co to se mnou porád je, že mám takové silné nutkání popadnout kosu, vtrhnout k sousedům na zahradu, kde mi přímo před mýma očima od začátku sezóny roste tráva. Dokážete si zřejmě představit, jak je asi dnes vysoká.
Děvče, je čas senoseče.
Kdepak meditovat v leže či v sedě. Kdepak. Lidičky, aby fungovala moje meditace, musí přinášet viditelné ovoce. To je pak medi-taníčko.
S nefalšovanou odvahou se pouštím do díla.
Pondělí - dostávám povolení od sousedů, a aby toho nebylo málo ještě jsem přizvána nasbírat si maliny. Zhruba před dvěmi měsíci se mladým lidem narodil chlapeček. Ten je vám, ale líbezný. Úterý - pádím pro tátovu kosu, beztak už je ji dlouhá chvíle, zaháknuta na králíkárně. I ta už slouží jako skříň. Zrovna mám uvařený velký hrnec přesnidávkové zeleninové polévky. Beru část sebou, pro staroušky. Panečku, jak si pochutnali. Nabírám špinavé prádlo, převlíkám tátovi postel, a hurá zpátky domů. Budíka nastavuji na brzké ráno, ale .... stejně se budím a jsem vzhůru dříve než stačí zazvonit. Středa - je 6.30, vyrážím na sousedovic zahradu.
Užívám si senoseče v každé vteřině. Celý den, pak jako třešinku na dortu se rochním v sušení. Sušení trávy je totiž nedílnou součástí mé zcela jedinečné meditace, jinými slovy jedna z mých cestiček, které vedou k vnitřnímu klidu, pocitu radosti a spokojenosti TADY A TED´.
Dělám co mě baví,
po čem mé srdce baží,
což mě neskutečně blaží.
Když jsem si myslela, že už mám nakosené trávy dost ( je určena do psí boudy pro Eilu na zimu) přehazuji věci přes plot a vrácím se domů.
Jenže ...
jak tak stojím u plotu, už na své straně, a tiše se dívám na místo, kde ještě před chvílí stála vysoká, na půl již suchá, tráva, nebudete tomu asi věřit, ale nepokosená tráva, které na zahradě ještě zůstalo dost, kouká na mě, a já koukám na ni. Možná už víte, co si obě myslíme. Čas se na chvíli zcela zastavil. Postupně beru ruky kosu, hrábě, brousek s kyblíkem a vodou, dávám vše zpět na druhou stranu přes plot, vracím se na místo činu a pokračuji, jelikož ...
... chybí mi ještě pár tahů do sebenaplnění senosečí.
Po neskutečně dlouhé době (možná 30 let) kosím kosou od taty. A košení mě nesmírně baví. Nyní je i pro kočárek s malým Vítkem více místa u malin. Snad se to bude i sousedům takto více llíbit.
Opravdu krásné medi-Taníčko.
Ke všemu si kupuji nové klasické dřevěné hrábě. Suším, suším, suším.
Kdepak já a meditovat v leže.
A co ty, máš už svůj styl meditace, nebo se nad výše uvedeným lehce zamýšlíš a něco nového do svého života zapracuješ?
Je to pro tebe inspirativní?
23. 7. 2020
Středa - Den ještě zdaleka nekončí ... "Dobrý den, chci vám říct, že beran je ostříhaný, a budete chtít taky to rouno od světlé ovečky?" nese se z mobilního telefonu. K večeru si jedu pro další rouno, tak trochu předjednané. Nádherný tmavý beran, myslíte, že se takové nabídce dá odolat? Přijíždím do nedaleké vesnice a vidím na zemi rozprostřené rouno, černo-hnědé a krásně žluté. Rozplývám se. Kdyby mi někdo před deseti léty řekl, že se ovečky a jejich rouno silně vpíše do mého životního scénáře, pomyslela bych si, že si ze mě tropí blázny.
Čtvrtek - Část tmavého si už lebedí v deštivé voděnce, a žluté trpělivě čeká na svou chvíli očisty.
Snad bude brzo pršet, bo jak se ukazuje meditacím zdaleka není konec.