Když je třeba čelit ... nepřízni "počasí"

Již delší dobu čelím nepřízni "počasí". Abyste tomu lépe rozuměli, nepřízni ze strany sousedů. Říká se, že rodiče a sousedy si nevybereš. A něco na tom bude, ale ... pokud potkáte budhistu rozseká vám na cimpr campr tento pohled na věc. Budhismus říká, že lidská duše, která se chystá na pozemský život si rodiče, tj. prostředí a podmínky, vybere a to hlavně proto, aby mohla díky tomu rozvíjet se dál, zlepšit se v tomto životě, apod.

Mohlo by se to týkat i sousedů? Asi ano. Vlastně jsem vděčna za to jací jsou, jak se chovají, jak vidí svůj svět, jak žijí, jak jsou bezohlední, plni nenávisti. S časem vidím, že je to pro mě velmi přínosné. Pravděpodobně jsem se dostala do zvláštní další fáze, kdy je potřeba abych byla konfrontována  s lidskou nenávistí vůči mé existenci.  Abych o tom přemýšlela, tedy o sobě, o svých reakcích v myšlenkách, v chování. Detaily si raději ponechám pro sebe.

V každém případě snad jsem udělala několik důležitých kroků, intuitivně. Už v loňském roce mi bylo leccos nepříjemné, a to jsem se rozhodla, že ke své zahrádce vyrobím plot. Začala jsem keříčkama. Jenže ... ono se to nějak lámalo. Nezbývalo než se zamyslet nad opradovým plotem. Netušila jsem z jakého materiálu. Ideálně v té chvíli by byl betónový, neprůhledný, prostě nerozbitný. Ale čas mnohé rozmělní. A tak nakonec ke mě přišel nádherný a zcela jedinečný, mohu říct přímo unikátní, materiál. Magickou stavbu jsem zahájila v únoru 2021.

Jak jsem to dokázala? Neptejte se mě. 

Celá stavba byla dílem tvořivosti s přítomném okamžiku TADY A TEĎ. Vždy jsem tvořila, když byla ta správná chvíle a dostatečně silný vnitřní klid.
22. července 2021 se zapíše do dějin jako den dokončení velmi zvláštního díla. Co vše se během stavby dělo bych do světa nerada pouštěla. Do předsíňky před mým bytem se nedávno přemístil usměvavý Buddha, na plochách pod obrázkem jsou okvětní lístky, moje milovaná fialka, která je spjata s náhlým odchodem Ashleynky, a dnes přibyl na mé vstupní dveře mandalový květinový obrázek, do kterého jsem se dnes ponořila. 

Pokud si někdo myslí, že mě negativní emocí zabije, pak ho musím zklamat. Už takových jedinců bylo v tomto životě několik, a jak to tak vypadá zatím žiju. Včera večer na Čt Art dávali film Kundun, věnovaný jeho svátosti Dalajlámovi a jeho nelehkému údělu. Už jsem ho jednou kdysi dávno viděla, ale včera ke mě  doslova v pravou chvíli přišel se svým poselstvím, že zlu se nedá čelit zlem. Ano ZLO se usídlilo kdysi dávno v tomto domě, kde žiji, zvláště v bytě nade mnou. A jak vidno, žije tam stále. Mám takový pocit, že v posledním roce se dost rozpíná. Jak známo ZLO ovládá docela snadno slabé jedince, kteří místo aby o sobě a svém chování přemýšleli, nebo aby se na situaci podívali z různých úhlů pohledu (což vyžaduje velkou dávku energie, sebekritiky,), nechávají se zlem kymácet na všechny strany a slouží mu s úsměvem.

Nakonec, jsou to prostí lidé, kteří žijí jak umí. Nemohu se na ně zlobit. I když pravdou je, že i já jsem někdy nazlobena, když jdu do sklepa a ve vstupním prostoru zas a znovu je opřené kolo v místě vstupu do mého sklepního prostoru. Co udělám? Vezmu kolo přesunu, a vejdu kam potřebuji. Nebo když chci vyjít z domu, tak mi někdo zavře a zamkne dveře doslova před nosem, ač ví, že stojím za ním. Vlastně jsou to takové "dětské hry", že ...

Člověk, který si takto "hraje" netuší, že to že někomu vědomě škodí si připravuje peklo na zemi. A je úplně jedno jestli je tento člověk dítětem - dospívajícím či dospělým. Ono v člověku touha či potřeba někomu škodit buď je nebo není. 

S nějakou základní výbavou člověk přichází na svět, asi jako když jedete na dovolenou máte sebou kufr a v tom kufru své věci. Někdo má malý a někdo obrovský. Další věc je, že rodiče a blízké okolí, škola, trenéři, vědomě a někdy i nevědomě docela "hezky" rozvíjejí jednotlivé části výbavy. Což o to, to by bylo v pořádku. Zlé ale je, když se rozvíjí ty nehezké, ty černé strany lidské osobnosti.

 "Vrána k vráně sedá."

Za sebe mohu s klidným svědomím říct, že jsem ráda, že nemám vnitřní potřebu někomu škodit. Prostě mě takové chování nečiní spokojenou, šťastnou. Nevybavuji si, že bych třeba jako malá holčička či dospívající děvče někomu ráda škodila. Ovšem na své životní pouti jsem už od mala potkávala takové tzv. škodiče, existence, které tu a tam někomu něco ... jen aby.... 

Nikdy se mi to nelíbilo, nikdy jsem s tím nesouhlasila a souhlasit nebudu. Je mi takových lidí upřímně líto. Je to jejich volba. Jejich cesta.

 I v tom mi budhismus v jisté životní fázi velmi pomohl, říká totiž, že člověk se sám rozhoduje zda chce být naštvaný, nebo zda vynaloží úsilí a obejde několikrát  "horu", aby se na situaci podíval z různých úhlů pohledu, a třeba aby alespoň na chvíli byl v roli toho druhého, kterému zrovna nějak škodím (a třeba jen pouhou myšlenkou). Zajímavé informace o negativních emocích, které jsou pro člověka něco jako jed, najdete v publikaci Destruktivní emoce - rozhovory vědců s Dalajlámou, který vyšla v roce 2004. 

Mimochodem každá myšlenka, každý čin, jinými slovy akce, jak známo, má svou reakci. Že se reakce dostavuje někdy s dlouhým časovým odstupem, to by se mělo vědět taky. 

"Co vyšleš, to se ti mnohonásobně vrátí."
aneb
"Boží mlýny melou pomalu, ale jistě."

Marně se bude, ten někdo (ať už je to kdokoliv) kdo mi už dlouhou dobu rád škodí, za několik let ptát, proč musím snášet to či ono od nějakého člověka, od lidí (třeba od sousedů). Dost možná si nevzpomene na své chování či podněcování k chování, na to, že něco podobného činil někomu a navíc s jakou radostí. 

Neúprosný jeden ze zákonů hermetické filosofie starého Egypta a Řecka, (popisuje se v knize Kybalion) tj. zákon příčiny a následku. A žádná lidská bytost neunikne své odměně za všechny své skutky, byť je to pouhá myšlenka. A jako bumerang přiletí a setne nás nebo obejme. Kdo ví? 

 "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"
(zákeřnost, nenávist) 

Jsem vděčna, že jeho svátost se nechala v době napadení Tibetu čínskými vojsky přemluvit k záchraně jeho života a v převlečení za vojáka s doprovodem pár blízkých se vydala na cestu do Indie. Díky tomu může již po mnoho let předávat světu velmi důležité poselství podporující rozvoj dobra v lidských srdcích.  Tedy i v mém. 

"DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI."

Magická stavba je na světě. Co se bude dít dál je skryto. Žiju. Tvořím svůj čas života dál, často v úžasu z dění, mých vlastních reakcí, myšlenek. Snad si mi díky skvělým učitelům daří žít lepší ŽIVOT než se to dařilo mým předkům. Vlastně si uvědomuji, že už od raného věku jsem v kontaktu s lidmi, ve kterých se usídlilo něco nedobrého, až zlého. Nebudu je zde jmenovat ani počítat. Faktem je, že je potkávám stále, a že dokonce osud - intuice mě přivádí zas a znovu na místa, kde bylo něco hodně zlého v minulosti, nebo do těsné blízkosti kumulace negativních energií. Někdo řekl: 

"Jsi čistič."

Snad abych zlepšovala sebe a tím i vylepšila ono místo. Pravda. Když se podívám do své minulosti, některá místa se očistit povedla. Ale vždy je to pro mě masakr. 

"Děkuji všem nepřátelům,
 bez nich bych nebyla tím čím JSEM."