Lněný vílí taneček

Je to už takový zvyk každého roku. Jednou, či dvakrát za rok si mě prostě někdo najde, objeví, aniž by se se mnou fyzicky potkal. A kdo za to může?

Internet, přece. A také existence mého osobního webu, který již vedu od roku 2011. Občas přidám článek z dění v mém životě, většinou z nějaké tvůrčí činnosti, nebo dík významným chvílím, prožitkům či myšlenkám. 

Tentokrát to byla paní Martina, která pátrala po lněné přízi na své nové pletené šaty. Měly by být černé. Pravda, černou lněnou přízi jsem ještě nebarvila. Upřímně, dost dobře si nedokážu sebe představit, že nabarvím tzv. plošně veškerou spředenou přízi na černo, a bude vymalováno. Víte, je ve mě taková zvláštnost, energie, která nedovolí udělat vše úplně stejně, hihihi.

Den za dnem míjel, ale tvůrčí energie, chuť k  dílu se nějak nedostavovala. Až nyní, kdy došlo k lehkému ochlazení v rámci deštivého dne. Pak už to šlo vše ráz na ráz. Spředení lnu z polotovaru (taková zvláštnost, kterou jen tak nepotkáte), vyprání, barvení. 

... a na závěr, to nejlepší a nekrásnější ... vílí taneček, lépe řečeno, lněný vílí taneček. Že nevíte jak vypadá? 

Deštník se točí dokolečka dokola, jako na kolotoči, s každým dalším kolečkem krásně  klubíčko přibývá na svém objemu, klikni a uvidíš:  https://youtu.be/rJWnU8lVC9I

"... navíc velký řetízkáč, ten já miluju.
Zas a znovu dokáže rozehrát nejen dětskou, ale také mou dívčí duši.
Pokaždé prožívám ty nejúžasnější pocity.
Pokaždé se alespoň na chvíli dotýkám hvězd.
Pokaždé jsem omámená a dokonale ŠŤASTNÁ." 

... až budou někde poblíž kolotoče, dovolte dítěti (uvnitř SEBE) projevit se v jeho plné síle.
Pocity RADOSTI, ŠTĚSTÍ (u mě i EUFÓRIE) se možná dostaví i u vás.