Panečku, co já dělám ve školství?

Když kreativita a tvořivost si podává ruce, když události vyzývají, když zvoneček zacinká, když...  nezbývá než se vrhnout do díla.

Ovšem... chce to mít dostatek potřebného materiálu. Ale o tom jsem se už párkrát zmiňovala, že bez proutků neupletete košík kdybyste chtěli sebevíce, že bez rouna neupředete ... atd., atd. atd.

Zvoneček zacinkal a srdce poskočilo. Juchů, vyrobím si herduli. Že nevíte co to je. No bez herdule nelze paličkovat, hihi. A tak jsem si pořídila i paličky, bo nití a přízí, mám opravdu něúrekom a bez paliček se prostě nedá paličkovat.

A co vám budu povídat. Prohlédněte si krok za krokem k čemu jsem se odhodlala. Opět v úžasu. Včera jsem teprve po druhé usedla k herduli, a začala paličkovat. No, paličkovat, asi silné slovo. Ono je to spíše něco jako šamanské hraní na dřívka, jako když si vítr pohrává se zvonkohrou. Zvláštní terapeutický zvuk.

Jak jsem se zmínila, jsem opět překvapena. Včera jsem paličkovala přes půlnoc, dá se říci do dnešního brzkého rána. Vůbec mě to nechtělo pustit. A dnes jsem dílo dotvořila. To, jak to jde úplně samo, mě na tom baví ze všeho nejvíce.

Krásný šperk, a pokaždé trochu jiný tím, jak si ho upevníte. 

Přeji vám příjemný zážitek z procházky paličkovanou stezkou.

Nedalo mi to a vyrazila jsem ještě dnes, pozdě odpoledne, do lesů. Nejlepší volba, nádherné doplnění tvoření. Jarní zelená, neskutečná dávka pro duši, v kombinaci s čerstvým vzduchem po dešti, k tomu není co dodat.

Na závěr cesty, v lavorku, mě čekalo malé zelené srdénko.

Děkuji, přírodo i za ty fascinující výhledy do krajiny.