TaTao - Poradenství, trochu jinak
... a jak k tomu vůbec došlo.
Je to pár dní, co jsem potkala jednoho muže. Bylo to opět neobyčejné lidské setkání. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o zpracování dřeva, mohla nahlédnout do podpalubí pily, která zrovna zpracovávala obrovský kmen stromu. Vůně, která se halou linula byla neskutečná. Ále, co to tady píšu, byla skutečná, přímo nádherná.
Miluji vůni čerstvě řezaného dřeva.
Víte, např. že každý strom má svou specifickou vůni. Jednou v lese jsem narazila na čerstvě pokácené smrky, zjistila jsem, že dokonce každý strom stejného druhu má svou jedinečnou vůni.
... jak jsme tak povídali o životě, všeličem, dozvěděla jsem se, že je otcem autistické dívenky. Setkání bylo pro mě opět inspirativní. Proud myšlenek tekl cestou domů tak silně, že nebylo možné otevřít počítat a začít tvořit, psát. Přemýšlela jsem o velké skupině lidí, která potřebuje a bude potřebovat tak trochu jinou péči, než ta, která je v současné době ve školství (i mimo) k dispozici.
Zjišťuji, že se kolem mě začínají rojit děti/dospívající, které jsou z nějakých příčin nějakým způsobem ohrožené, co se týče školní úspěšnosti, nebo které mají nějaký problém se sociálním začleňováním, ať už na vztahové úrovni nebo úrovni sebepojímání, prostě kteří potřebují intenzívní a ryze individuální péči, okamžitou krizovou intervenci, kterou mu třídní učitel, výchovný poradce ani speciální pedagog školského poradenského zařízení (PPP/SPC) není schopen v takové míře poskytnout prostě neposkytne. A pokud poskytne tak ne tak komplexní jakou by v danou chvíli opravdu potřeboval. Ne až někdy za měsíc či za dva nebo snad za tři.
Píši a uvědomuji si, že je to už mnoho let (tehdy jsem ještě netušila, že budu působit v roli školního speciálního pedagoga) co jsem tvrdila, že bude velká masa dětí/dospívajících, o které bude třeba pečovat jinak, a že o "handicapované" už je dá se říci celkem dobře postaráno (vypracované a fungující systémy poradenství a pomoci, odborníci), ale co s těmi tzv."normálními žáky"?
Co s těmi "normálními", a přitom z nějakých příčin problémovými žáky?
Možná právě období, kdy jsem se zabývala psaním bakalářské ( Emoční inteligence a její rozvoj) a následně magisterské (Od dětství k dospělosti) práce, kdy jsem studovala různé autory, setkávala se s různými filozofiemi, s teoretickými poučkami, konfrontovala vše s osobním životem, životními situacemi, krizemi, kterými bylo třeba se postavit čelem, řešit je, možná právě toto období bylo zásadní pro mou současnou profesní roli. Tehdy jsem byla hodně nazlobená, neboť v jedné z prožívaných kauz se opakovaně prokázalo, že triáda škola + psycholog + rodič zcela selhala. Dospívající se propadal kamsi ... a bylo třeba jednat. Ztracená duše byla na nějakou chvíli zachráněna. Ovšem bez odhodlání a víry v možnost zlepšení, bez pochopení, tolerance a respektu k dospívání, bez vzájemné důvěry a empatie by se to asi sotva povedlo. Maturita s vynikajícími výsledky byla důkazem, že když je vůle lze vše.
Rozhodla jsem se, že nabídnu prostor k poradenské péči ve večerních hodinách a také o víkendu širší veřejnosti, především rodičům, kterým se nedostává potřebné péče.
... ne proto, že bych snad měla málo práce, nebo se nudila, či že bych snad chtěla spasit svět, ale spíše proto, že vnímám dost silně, že TaTao - Poradenství, trochu jinak, může nabídnout něco, co na "trhu" chybí, čeho se nedostává. Rodič je v současnosti odkázaný buď na školu (učitel, třídní učitel, výchovný poradce s velmi omezeným prostorem pro poradenskou činnost, bez dostatečné odbornosti, svěží energie, nadhledu a schopnosti komplexního řešení), nebo na pracovníky Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) či Speciálně pedagogické poradny (SPC).
Víte, že speciální pedagog pracující v PPP nebo SPC má na jednoho žáka pouze 1 den (někdy ani to ne) v rámci jednoho školního roku?
Ovšem, když je vedení školy otevřené rozvoji zdravého vývoje dítěte a vidí, že potřeba individuální pomoci je opravdu nutná, začne se silně zajímat a hledat cesty jak zřídit přímo na škole Školní poradenské zařízení. A tak se stalo na naší základní škole, kde od ledna 2019 působím jako školní speciální pedagog v rámci nově zřízeného Školního poradenského pracoviště.
Když vidím pokrok v rámci pouhé jedné hodiny individuální péče prožívám velmi zvláštní chvíle, které se slovy nedají popsat.
Stejně tak se nedá popsat můj styl, přístup, metody, které volím v ten či jiný okamžik. Nechávám se vést srdcem, intuicí, zapojuji selský rozum, vnímám potřeby žáka. Přistupuji komplexně a empaticky jak k dítěti/dospívajícímu, tak k rodiči. V procesu poradenské, konzultační, reedukační a individuální péče mi pomáhá životní filozofie, která je zvláštní směsicí všehomožného, také životní zralost, zkušenosti, poznání, vlastní proces seberozvoje a sebeuvědomování, jinými slovy opírám se o opravdový, autentický ŽIVOT.
Tradiční tkalcovské řemeslo mi vstoupilo do života (více Blog, Tkaní, tkaní, tkaní )
... a myslím si, že se tak stalo především proto, abych dál zlepšovala schopnost napojování se na ... anebo propojování s ... Praní a sušení rouna, předení na kolovrátku, tkaní to jsou rituály, které se do mého života začlenily někdy v polovině roku 2016. Osud tomu chtěl, abych se naučla tkalcovskému řemeslu. Je pro mě vždy vzrušující objevovat nové, neprobádané. Stává se mi, že když usednu ke kolovrátku a začnu příst, dějou se věci ...