Velikonoční pletení z vrbového proutí

Stačila jedna procházka kolem řeky v místě mého rodiště, aby se mohutně hnula tvůrčí energie a vnitřní hlas pronesl: "Konečně nadešel čas uplést si vlastní proutěný košík."  Vrbové proutí se nabízelo doslova bezostyšně podél celého břehu. Aniž bych tušila kolik kusů potřebuji, spokojeně jsem odjížděla domů s notným počtem různobarevných proutků v úhledně svázaném snopku. Včerejší pletení ukázalo, že nejlépe je se nechat vést intuicí. Proutků bylo tak akorát.

A jaké bylo pletení? Ještě teď cítím bříška všech prstů. Když člověk plete prvně, dá mu to pěkně zabrat. Výsledkem snažení je krásný, bytelný košík, no, spíše je to proutěný vak, nebo něco takového.  

Na youtube jsem si našla postup a pak už "jen" stačilo začít trpělivě krok za krokem plést. Třeba zrovna pro vás budu t.ou pravou inspirací. 

Toto proutěné dílo je výsledkem pečlivého řemeslného učení odezíráním. Nečekejte však, že je to hodinová záležitost. Mé první pletení trvalo zhruba celý den.

Pracovní ýden uběhl a chuť proplétat vrbové proutí byla stále silná. Nezbývalo než vyrazit o víkendu pro materiál.  A jak vidíte na fotografiích bylo úspěšné. Stačilo prožít jeden týden, abych dala život další proutěné nádobě. Tentokráte to vypadá, že z druhého pletení vznikl květináč. Jako od profíka to sice není, ale duši jsem oběma proutěným kouskům vtiskla každopádně. 

Pokud máte odvahu, pusťte se do díla taky. Na procházku do přírody nezapomeňte přibalit vhodné kleštičky, aby jste nelitovali, až vám do cesty přijde vrba plná mladých výhonků. Na jednu proutěnou nádobu budete potřebovat  ideálně 4 x 24 ks proutků.